Mé staré já se ke mně vrací.

11. února 2014 v 17:01 | Destiny
Čekám na balíček.
Volá týpek z pošty: "Mám pro vás balíček na dobírku, bude to za tisíc...".
*Začínám šílet. Vždyť to mám mít, sakra, zaplacené! Dostávám infarkt*
"Nee, pardon. Já se spletl, nic nebudete platit."
*Oddechnu si, konec infarktu.*

Zvonek zazvoní, přeruší můj poslech Beethovena. Poslouchám ho po tak dlouhé době.
má nejoblíbenější

K jeho poslechu jsem se dostala před lety, když jsem se dozvěděla název jeho páté symfonie - Osudová.
Osud.
Destiny.
Moje symfonie.

Nevím, co mě přimělo psát znovu sem, pod tímhle jménem. Ale když jsem zadala heslo, které bylo bráno jako ztracené, na první pokus, vzala jsem to jako znamení.
Cítím v sobě kus starého já. Je to zvláštní pocit. Celkově si teď procházím něčím, co je i pro mě nepochopitelné.

Tak snad se ještě zvládnu prodýchat do dalšího dne..
 

Epilog - Jednou Osudem, navždy Osudem.

24. srpna 2012 v 20:18 | Destiny
Jsem teď snad lepší? Ne. Jenom jiná..