Mé staré já se ke mně vrací.

11. února 2014 v 17:01 | Destiny
Čekám na balíček.
Volá týpek z pošty: "Mám pro vás balíček na dobírku, bude to za tisíc...".
*Začínám šílet. Vždyť to mám mít, sakra, zaplacené! Dostávám infarkt*
"Nee, pardon. Já se spletl, nic nebudete platit."
*Oddechnu si, konec infarktu.*

Zvonek zazvoní, přeruší můj poslech Beethovena. Poslouchám ho po tak dlouhé době.
má nejoblíbenější

K jeho poslechu jsem se dostala před lety, když jsem se dozvěděla název jeho páté symfonie - Osudová.
Osud.
Destiny.
Moje symfonie.

Nevím, co mě přimělo psát znovu sem, pod tímhle jménem. Ale když jsem zadala heslo, které bylo bráno jako ztracené, na první pokus, vzala jsem to jako znamení.
Cítím v sobě kus starého já. Je to zvláštní pocit. Celkově si teď procházím něčím, co je i pro mě nepochopitelné.

Tak snad se ještě zvládnu prodýchat do dalšího dne..
 


Komentáře

1 strm0a strm0a | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 15:06 | Reagovat

ahoj,
nějak sem pročítal svoje starý články a u http://strm0a.blog.cz/1102/you-love-to-hate-me#komentare sem našel tvůj komentář, tak sem si řek, že ti za něj poděkuju. Nějak se v tom nacházim a vim, že každej, kdo mi tam napsal, mě motivoval k tomu tam psát svoje "traumátka" docela mi pomáhá si to pročítat a hledat se tam. Možná to je proto :) Kdybys myslela, že to nějak chceš probrat, je tu i mail.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.